Námět dokumentárního filmu o poutním kostele Sv. Archanděla Michaela na lokalitě Špičák v Doupovských horách

Kostel z příběhů
Dokumentární celovečerní film.

Námět: Petr Mikšíček

Produkce:
DoKrajin, o.s.

Stopáž: 52 min.

Námět:
Na okraji vojenského prostoru Hradiště, a přesto hluboko uvnitř zakázaného území, kam od poloviny 50. let veřejnost nesmí, vyrůstá od roku 2012 poutní kostel, který svým řešením nemá v Česku obdoby. Tento kostel je totiž vlastně prokázáním vůle po víře v rámci české armády a částečně i ve veřejnosti. Každý poutník si s sebou může vzít kámen a použít ho na samotnou stavbu kostela.

Poslání a historie poutních kostelů zasahuje do nejstarších epoch lidstva. Posvátná místa člověk navštěvoval jak sám, tak společně s ostatními členy společnosti. Zaslíbeným věkem poutí bylo období Baroka, kdy se v české krajině postavily desítky velkým poutníc h kostelů a stovky kaplí a křížových cest. Víra tak stála na začátku jakýchsi prvních pokusů o organizovanou turistiku. Sociální zážitek z poutě byl hlavním cílem organizátorů poutí. Jednalo se o propagaci farnosti, církve a služeb, které církev nabízela. Oproti tomu osamocenou pouť byla osobním prožitkem života Ježíšova a duchovním usebráním každého, kde se na osamocenou pouť vydal. Člověk jako živočišný druh se vyvinul v krajině a ona je nepřirozenějším prostředím, na který je evolučně uzpůsoben. Chůze krajinou má pro člověka osvěžující a uvolňující účinek – lidé se zde cítí bezpeční, většinou se spontánně rozpovídají a sdílejí spolu svoje zážitky, radosti či strasti.

Krajina je dokonalým prostorem pro socializaci. Na tomto principu byly stavěny právě poutě, ačkoliv o evoluci a adaptaci tehdy nikdo nevěděl a nemluvil.
Kostel Sv. Michaela Archanděla se nachází v jednom z nejateističtějších koutů republiky – v Karlovarském kraji. Zdejší společnost prošla ráznou proměnou po odsunu Němců po 2. Světové válce. Náboženské cítění a vztah k církevním památkám si noví obyvatelé s sebou nepřinesli. I proto v kraji chátrá tolik církevních památek. Dnes se lesknou pouze pozlacené věže pravoslavných ruských kostelů v Karlových Varech. Ostatní kostely jsou udržovány při životě nebo pronajímány či rozprodány. Jeden takový, barokní poutní kostel na Svatoboru leží vzdušnou čarou od nového kostela asi 5 kilometrů. Ten je však v katastrofálním stavu a je jednou z posledních a největších ruin Sudet. Armáda České republiky v posledních letech zajistila nové zastřešení této národní kulturní památky a je tak naděje, že kostel přežije další dekádu.

České církve v čele s arcibiskupem Dominikem Dukou jsou smířlivou silou, která dokáže spojit jinak rozeštvané Čechy a Němce, kteří se dodnes nemohou shodnout na předválečném i poválečném vývoji v českých zemích. Je důležité, aby ideu smíření církve rozšiřovaly mezi oba národy, jinak stovky postižených kulturních památek v pohraničí budou bez naděje na přežití. Proto se i téma vystěhování z domova, viny a hříchu stalo součástí modliteb a mší. Tento cenný zážitek je základním kamenem pro zvnitřnění církevních památek „po Němcích“ v duších českých obyvatel pohraničí. Teprve poté jej mohou vzít za své duchovní dědictví a starat se o něj. Události doprovázející první volbu presidenta republiky Miloše Zemana jistě nepřispěje k upevnění vztahů k takovým stavbám v bývalých Sudetech.

Jsou kraje, kde by myšlenka vojenského poutního kostela, který staví sami vojáci a civilisté, byla nadšeně přijata. Zvláště na Moravě se nacházejí kraje s většinovým římsko-katolickým vyznáním, kde jsou poutě a jejich pravidelné návštěvy věřícími na denním pořádku. Zde by se kostra kostela naplnila kamením velmi rychle. Jenže smělé činy mají tu povahu, že mohou pohnout i sebepostiženější společností a je lepší je vytvořit tam, kde jejich moc a vyzařování může něco změnit. Jako bájný monolit z filmu A.C. Clarka Vesmírná odyssea, tak může zářit doupovský poutní kostel na Špičáku do úsvitu lepší spolupráce obyvatel pohraničí s pamětí opouštěné krajiny samotné.

Umístění kostela do prostor vojenského prostoru má ještě další souvislosti. VVP Hradiště je často používaným vojenským prostorem české armády. Spravuje jej 4. Brigáda v Žatci. Velení této brigády usoudilo, že přítomnost takto silné myšlenky by mohlo pozitivně zapůsobit na vojáky a jejich rodinné příslušníky. Ti se zde připravují na mírové či bojové mise AČR v zahraničí. V kostele na Špičáku se tak budou konat mše pro vojáky, kteří odjíždějí na mise do celého světa. Armáda z něj učiní hlavní duchovní stánek pro vojáky vycvičené pro mise.
Česká armáda je také významnou silou, která zdědila a vytváří jisté duchovní a společenské hodnoty. Za posledních 23 let se snaží stát zaměstnavatelem, jehož posláním není jen být vždy připraven k ochraně České republiky, ale také, který sdílí osvědčené tradice a působí na veřejnost svoji semknutostí a zodpovědností. K tomu patří i respektování duchovních potřeb vojáků. I proto se armáda rozhodla tento projekt živého poutního kostela podpořit. Ve spolupráci s římsko-katolickou církví, pod záštitou kardinála Duky slavnostně poklepal v srpnu 2012 poslední ministr vnitra Alexander Vondra na základní kámen kostela sv. Michala Archanděla na Špičáku.

Dějová linka:
Architekt Jakub Tejkl již v roce 2005 představil jako svoji absolventskou práci na fakultě architektury studii poutního kostela na Doupově. Až do roku 2011 myšlenka poutního kostela plápolala na stole architektově. Teprve koncem roku 2011 se věci dali do běhu a Armáda schválila projekt ve spolupráci s pražským arcibuskupem a kardinálem Dominikem Dukou a Spolkem pro stavbu poutního kostela na Doupově. Na jaře 2012 probíhalo zaměřování vhodných míst k stavbě kostela a vyjednávání s armádou o vhodné lokaci pro obě strany. Nakonec byla schválena lokace Špičák v severozápadním koutě Doupovských hor poblíž obce Velichov.
V srpnu 2012 proběhlo za účasti politických i duchovních špiček položení základního kamene a o záměru byla informována veřejnost.
Od podzimu 2012 probíhají jednání o financování kostela, zájemci ze strany veřejnosti nabízejí svoje síly. Ozval se i zástupce Asociace křesťanů v armádě. Také výrobce armatur se již přihlásil o zakázku.
V roce 2013 mají proběhnout první zemní práce před stavbou kostela a získávání finančních prostředků na stavbu.

Syžet
Budoucnost, kterou chceme zaznamenávat – reálné od roku 2014
Každý voják z jednotky přinese s sebou na mši před odjezdem na misi kámen či kameny z nějakého jemu důležitého místa a vhodí jej do svatostánku jako do osudí. Kámen tak bude symbolizovat přání, víru a místo, která jsou pro vojáka vydávajícího se do neznáma důležitá. Stejně tak po návratu z mise si přiveze kámen, který tam našel a který vnímá jako poděkování za ochranu zdraví a života jeho a celé rodiny. Každý kámen se v tu chvíli stává příběhem, přáním a vírou v dobro a štěstí. Voják se vrací ke kostelu minimálně dvakrát a zůstanou po něm alespoň dva kameny.

V pravidlených termínech, většinou na svátek sv. Michaela (okolo 29. Září) se ke kostelu mohou vydat i (ne)věřící z širokého okolí. Jejich kameny, které s sebou ponesou, budou mít trochu jiný příběh. Opuštěná krajina Doupovských hor skrývá tisíce příběhů bývalých rodáků. Jak Němců, tak Čechů. Ti sem budou chodit a věnovat vzpomínku krajině jejich mládí, a budoucnosti pro tento kraj. Každý nositel by měl představit svoji vizi, jak kostel může pomoci v obnově společnosti Karlovarska a Ústecka, potažmo každé osoby a koutu na světě. Tyto vize budeme natáčet.

Současně budeme nátáčet s duchovními z armády, kteří budou prezentovat svoji vizi, jak naplnit formu obsahem (armatury kameny). Každý, kdo si najde čas a energii k návštěvě vzdáleného poutního kostela Sv. Michaela Archanděla s sebou přinese příběh. A tyto příběhy budou stavebními kameny kostela i filmu o živoucím kostele.
Armáda České republiky také zvažuje umístění „chybějících kamenů“ v prostoru budoucího kostela – tedy vzpomínky na vojáky, kteří padli v bojových misích či na mírových operacích. I ty představují příběh víry v odloučení a nutného usmíření a přijmutí tragického osudu jejich rodinných příslušníků.

Natáčet budeme s vybranými vojáky, kteří svolí k natáčení v armádním prostředí, na misích i doma. Respondenty budou i vojenský kaplan, který bude mít kostel na starosti. Dále zástupci 4. Brigády, zástupci MO ČR.

Druhým pohledem budou příběhy civilistů z ČR či zahraničí, kteří také budou nosit své kameny a svá odlišná přání.

Součástí natáčení bude i zachycení přípravy a samotné stavby kostela, reakce armádních činitelů a veřejnosti. O stavbu kostela již projevily zájem krajanské spolky z Německa, soukromí sponzoři i zástupci diplomatických služeb Česka a Německa.

Poslání dokumentu
Dokument chce nahlédnout na fenomén tohoto poutního kostela v širokém kontextu – na co navazuje, co přináší nového a jak mění armádu, vojáky, příchozí bývalé obyvatele i současné zájemce. Bude poutní kostel Sv. Michaela impulzem k obrodě místní společnosti a duchovních prožitků vojáků nebo upadne v zapomnění a bude naplněn pomocí armádních bagrů kameny z kamenolomu?

Diskuse

Vložit nový příspěvek